Pojďme si posvítit na laskavé semínko (amarantu se totiž přezdívá také laskavec), které v našem jídelníčku ještě příliš nezdomácnělo. A to je škoda, protože v sobě skrývá pokladnici zdraví pro všechny generace.
Naši předkové dobře věděli, že pohanka, kterou k nám údajně při svých nájezdech dovezli ve 13. století Tataři, je velmi zdravá. Proč se nazývá pohanka, je tedy nabíledni. Jejímu odolnějšímu druhu se říkalo tatarka.
Bulgur je předvařená a nalámaná celozrnná pšenice, která se používá (obdobně jako rýže nebo kuskus) na přípravu dalších pokrmů. Má oříškovou chuť a voní po obilí. Protože nenadýmá a je lehce stravitelný, můžeme bulgur podávat i dětem.
Červená čočka je příbuznou hnědé čočky, která u nás již dávno zdomácněla. Červená čočka má po oloupání slupky červenou (přesněji oranžovou) barvu a právě díky chybějící slupce má lepší stravitelnost a snižuje nadýmání.
Možná máte ještě v živé paměti pohádku o tom, jak zlé vejce může za vysoký krevní cholesterol. Dávno pryč jsou doby, kdy se doporučovaly maximálně dva žloutky za týden. Ukazuje se, že pravidelná konzumace vajec naopak našemu srdci prospívá. Pojďte spolu s námi lépe porozumět tomuto nutričnímu pokladu.
Červená rýže patří mezi speciální celozrnné (tedy neloupané) rýže. Tím, že nebyla zbavena své slupky a klíčku, ukrývá v sobě mnohem více vlákniny a cenných látek. Barvu má zrzavě hnědou, její chuť je skvěle oříšková.
Cizrna se podobá velkému hrachu. Je k dostání celá nebo půlená, připravují se z ní nákypy, polévky a dušené pokrmy. Na Středním východě patří cizrna mezi základní potraviny, je však součástí i mnoha evropských a orientálních pokrmů. Navíc je velmi zdravá a proto bychom ji měli jíst co nejčastěji.
Oříšky jsou chutné i léčivé, o tom není žádných pochyb. Nicméně jsou mezi nimi rozdíly v chuti, velikosti nebo třeba množství tuku. Které druhy jsou vaše oblíbené?