Málokoho z nás by napadlo pověsit si v restauraci na věšák norkový kožich. Ale běžně na taková místa odkládáme bundy, kabáty (i dražší) a jen trpká vlastní zkušenost nás vyléčí z neopatrnosti. Ručí nebo neručí se tedy za odložené věci?!

Mnozí poškození spotřebitelé pak říkají, že jim provozovatel restaurace odmítl uhradit škodu za ukradený kabát s poukazem na informaci, která visela nad věšákem. A na ní byla napsaná magická slova: “Za odložené věci se neručí!” Omyl – ručí!

Zákon pamatuje na takové situace, takže návštěvníci restaurací nemusí mít obavy, že se svého práva nedomo­hou v nejhorším případě i soudní cestou, i když samozřejmě to je ta nejzazší a nejhorší varianta. Nicméně odpověd­nost restaurace za škodu je omezená, a i proto pozor na odkládání norkových kožichů, případně mobil­ních telefonů v kapsách bund i kabátů.

Zákon stanoví odpo­vědnost restaurací za škodu na věcech, které host v re­stauraci odložil na místě k tomu určeném nebo na místě, kde se obvykle odkládají. Po­kud odložíte kabát či bundu na věšák nebo na hák na zdi, ne­musíte se o ně starat. I když bych osobně preferovala občas­nou alespoň zrakovou kontrolu, byť je právo na vaší straně. Všichni dobře víme, že jít v dešti nebo v mrazu bez kabátu není jistě nic příjemného.

Rozdíl v odpovědnosti se ale i v re­stauraci či jiném podobném podniku liší podle toho, kdo škodu způsobil. Pokud se totiž zjistí, že škodu způsobil za­městnanec nebo najatý opravář, který tudy procházel – a kradl, pak odpovídá podnik za škodu v plném neomezeném rozsahu.

Co v kapsách nenechávat

Všichni občas zapomínáme, a tak si na dárek v podobě krabičky s prstýn­kem v kapse bundy na věšáku někdo může vzpomenout v okamžiku, když ho chce partnerce předat. Až po násled­né prohlídce bundy na věšáku zjistí, že darovat už není co. Ale nemusí jít jen o dárek pro milovanou osobu, pokud necháte u věšáku kufr, s nímž jste právě přicestovali z Londýna, a měli jste v něm notebook a spoustu krásných věcí, kte­ré jste nakoupili, nastane nepříjemné dohadování. Majitel restaurace bude naprosto oprávněně namítat, že to by mohl říci každý, že měl drahý notebook, a vám nezbude než prokázat, že jste po­čítač skutečně v kufru měli, stejně jako další věci.

Ale pozor! Za cennosti, klenoty a peníze odpovídá restaurace jen do hodnoty 5 000 Kč. Takže pokud máte účtenky z londýnských obchodů, pak máte šanci. Ale s náhradou za notebook nad limit 5 000 korun nepočítejte, ledaže by policie zázrakem dopadla pachatele a zjistilo by se třeba, že to byl číšník z dotyčného podniku.
Cenností ale není mobilní telefon nebo hodinky běžné hodnoty ani auto zapar­kované na parkovišti restaurace.

Šatna – to je jiná

Pokud si norkový kožich odložíte v šat­ně, kde jej podnik vezme do úschovy, stejně tak jako peníze, šperky či note­book, pak nastává naprosto jiná situace. V takových případech ručí provozovatel restaurace za převzaté předměty neome­zeně. Totéž platí pro divadla, koncertní síně a podobná zařízení, stejně jako šatny v různých úřadech a institucích. Nicmé­ně i tam se vyplatí raději nenechávat v šatně či zavazadle cenné věci z jedno­duchého důvodu. Při prokazování, co všechno se ze zavazadla ztratilo, byste se mohli dostat do důkazní nouze a byl by problém dokázat, že jste skutečně měli v peněžence 10 000 korun, které jste si rok střádali z prémií…

Skříňky v obchodech

Mnozí z vás se jistě už setkali se za­mykatelnými skříňkami v obchodech, kam spotřebitel může (a někdy je do­konce nucen) odložit své tašky. Některá dvířka skříněk bývají průhledná, takže případnému nenechavci je na první po­hled jasné, kterou by se vyplatilo otevřít a u které to nemá velkou cenu.

I když se i v těchto případech někdy majitel alibisticky „chrání“ nápisem, že za odložené věci se neručí, platí i v těchto případech výše uvedená pravidla, jako když odkládáte věci na věšák. A opět zdůrazňuji, že bychom měli myslet na situaci, kdy přijdeme ke skříňce, ode­mkneme ji a odložený notebook v ní není. Dokázat, že jsme ho tam uložili, nemusí být někdy vůbec jednoduché. Proto i v podobných úschovnách by lidé měli pamatovat na to, že odpovědnost majitele obchodu je omezená stejným způsobem jako majitele restaurace, a skutečně cenné věci bez dozoru raději nenechávat.

Věšáky u lékaře

I za oděvy odložené v čekárně u lékaře odpovídá provozovatel, v tomto případě zřejmě lékař, který si spolu s ordinací obvykle pronajímá i čekárnu. Kdyby byl zaměstnancem zdravotního zařízení, odpovídala by ovšem příslušná poliklinika nebo soukromá klinika. Pokud jde o nemocnici, kliniku a podobná zařízení, odpovídá za případnou škodu za ztracený kabát nebo bundu toto zdravotnické zařízení. A bohužel velmi často se setkáváme právě v těchto prostorách s oním okřídleným „Za odložené věci se neručí“. Jde o omyl, neříkejme, že o záměrnou mystifi kaci a pokus zbavit se odpovědnosti, který ovšem na právo okradeného pacienta nemá žádný vliv.

Nicméně ve vlastním zájmu každého člověka, tedy i pacienta zdravotnického zařízení, je škodám předcházet. I proto je lepší brát si – pokud to je možné – oděv s sebou do ordinace, abychom po návratu z ní nemuseli řešit nepříjemnou situaci.

Nicméně i ve velkých zdravotnických zařízeních už najdeme šatny s obsluhou, v nichž si svůj kabát či bundu můžeme bez obav o jejich další osud odložit.

„Se“ to rozbije (ušpiní)

Pokud si na restaurační stůl postavíte svůj mobilní telefon na kraj a on najednou spadne či do něj strčíte v rozmáchlém gestu, máte smůlu. Stejně tak v případě, že na sebe vylijete červené víno nebo pivo. Ani pokud váš kabát, který visel na věšáku k tomu určenému, skončí kvůli vaší nešikovnosti na zablácené zemi a pěkně se umaže, nemáte nárok požadovat po provozovateli restaurace jakoukoli náhradu škody jen kvůli tomu, že k ní došlo v jeho podniku. Pouze pokud byste viděli, že vám někdo kabát strhl, byť neúmyslně, odpovídal by za škodu právě tento konkrétní člověk – v takovém případě by vám musel uhradit čistírnu. Pokud nikoho neuvidíte a zjistíte, že vám kabát někdo zašpinil, hradí čistírnu majitel podniku.

Mgr. Ivana Picková, odbornice na spotřebitelské právo