
Smaženice vyřeší jen část úlovku. Zbytek můžeme usušit, zamrazit nebo naložit. Každá metoda se ale hodí na něco jiného a také má svá pravidla. Špatně usušené houby mohou zplesnivět, nevhodně uložené se zapařit a při domácím zavařování je potřeba myslet i na bezpečnost.
Pojďme si v tom udělat pořádek.
Ať už budete houby sušit, mrazit nebo nakládat, používejte jen čerstvé, zdravé a bezpečně určené plodnice.
Po návratu z lesa houby ještě jednou proberte. Vyhoďte kusy nahnilé, plesnivé, zapařené, výrazně rozměklé nebo silně napadené hmyzem.
Čerstvé houby se rychle kazí, proto je ideální začít se zpracováním co nejdříve. Volně rostoucí houby určené ke konzumaci mají být pevné, nezapařené, nenahnilé a bez plísně.
A pak už si můžeme položit nejdůležitější otázku: Co z nich chceme v zimě uvařit?
Když se řekne zásoby hub na zimu, většině z nás se vybaví sklenice plná voňavých sušených hříbků.
A není divu. Sušení výrazně koncentruje chuť a vůni, houby zabírají minimum místa a nepotřebují mrazák.
Výborné jsou především pevné aromatické druhy, například:
Ne každý druh je ale po usušení stejně dobrý. Některé houby mohou ztratit příjemnou konzistenci nebo chuť, proto není nutné automaticky usušit všechno, co přineseme z lesa.
Houby důkladně očistěte a poškozená místa odstraňte. Na sušení je raději zbytečně nenamáčejte. Nakrájejte je na přibližně 3 až 5 mm silné plátky. Snažte se o podobnou tloušťku, aby se usušily rovnoměrně.
Pak máte několik možností:
Sušička
Nejpohodlnější a nejspolehlivější varianta. Teplo spolu s proudícím vzduchem odvádí vlhkost rovnoměrně.
Trouba
Houby rozložte v jedné vrstvě na rošt nebo vhodnou podložku a sušte při nízké teplotě s možností odvádění vlhkosti. Není dobré proces urychlovat vysokou teplotou – povrch se může vysušit dříve než vnitřek.
Sušení na vzduchu
Funguje pouze v suchém, teplém a dobře větraném prostředí. Houby musí mít dostatek vzduchu i zespodu.
Při domácím sušení je klíčová kombinace nízké teploty, nízké vlhkosti a dobrého proudění vzduchu.
Dobře usušená houba už nesmí být uvnitř vláčná ani vlhká. Plátky by měly být suché a křehké.
Pokud je zavřete do sklenice ještě nedosušené, zbytková vlhkost vytvoří ideální podmínky pro plísně.
Nechte je nejprve vychladnout a potom je přesuňte do:
Skladujte je v suchu, chladu a temnu. A čas od času se do sklenice podívejte. Pokud by se objevila vlhkost nebo plíseň, houby nekonzumujte.
Kvalitně usušené houby rozmixujte nebo rozemelte najemno.
Vznikne intenzivní domácí koření, kterým můžete dochutit:
Stačí opravdu malé množství.
Máte plný košík, ale na několik hodin sušení nemáte náladu? Pak přijde vhod mrazák.
Houby je nejlepší před zmrazením krátce tepelně upravit.
Mohou se krátce napařit nebo podusit či orestovat. Odborné doporučení National Center for Home Food Preservation uvádí jako vhodné právě napaření nebo krátké zahřátí na pánvi.
Výhod je několik:
Pro nejlepší kvalitu počítejte spíš s horizontem několika měsíců; doporučení pro správně předpřipravené houby uvádějí při mrazírenském skladování přibližně 8 až 12 měsíců.
Do sáčku nedávejte „rodinnou zásobu na celou zimu“. Mnohem praktičtější jsou malé porce. Jednu vytáhnete do omáčky, druhou do polévky a nemusíte rozmrazovat celý kilogram.
Pokud jsou houby určené do polévky, omáčky nebo pod maso, často je můžete přidat do připravovaného pokrmu ještě zmražené. Jednou rozmražené houby zbytečně opakovaně nezmrazujte.
Malé pevné houbičky, cibulka, koření a sladkokyselý nálev. Tahle klasika rozhodně nemusí zmizet.
Na nakládání vybírejte především mladé, pevné a zdravé plodnice. Menší můžete ponechat celé, větší nakrájet na přibližně stejně velké kusy. Houby se obvykle předem tepelně upraví a poté se zalévají kyselým nálevem.
A tady přichází důležitá poznámka: U octa není dobré improvizovat. Při konzervování potravin nestačí, že nálev „chutná dost kysele“.
Houby patří mezi potraviny s nízkou přirozenou kyselostí. Právě dostatečné okyselení a správný konzervační postup jsou důležité také z hlediska ochrany před růstem bakterie Clostridium botulinum. Proto je při domácím zavařování rozumné používat ověřený recept a neměnit svévolně poměr octa, vody a dalších surovin.
Chuť si raději upravujte například kořením než tím, že uberete ocet.
Do nálevu se hodí například:
A přesný recept na bezpečný houbový nálev si můžeme připravit zvlášť.
Sklenička hub zalitých kvalitním olejem, česnekem a bylinkami vypadá lákavě. Jako metoda dlouhodobého domácího uchovávání však není jednoduché zalití olejem bezpečná cesta.
Proč? Houby mají nízkou kyselost a olej vytvoří prostředí s velmi malým množstvím kyslíku. Pokud není výrobek správně okyselený, tepelně zpracovaný a skladovaný, mohou vzniknout podmínky vhodné pro Clostridium botulinum a tvorbu botulotoxinu. Houby patří mezi potraviny, u kterých je toto riziko u výrobků v oleji známé.
Proto bychom se vyhnuli jednoduchým domácím návodům typu: „Houby povařte, zalijte olejem a nechte několik týdnů ve spíži.“ To není bezpečný způsob konzervace.
Existují odborně testované receptury na marinované houby obsahující olej, ocet a další kyselé složky, ale musí se přesně dodržet jejich poměry a postup. Pokud tedy chcete houbám dodat chuť oleje, česneku a bylinek, připravte si raději malé množství určené k rychlé spotřebě nebo použijte ověřený konzervační recept.
I to je tradiční způsob uchovávání, ale dnes má jednu nevýhodu: při použití velkého množství soli se před vařením musí houby dlouho odsolovat a jejich chuť i použití jsou omezenější. Pokud máte doma mrazák nebo sušičku, bývají pro běžnou domácnost praktičtější právě tyto možnosti.
Máte voňavé hřiby?
→ Sušte.
Chcete houby později použít skoro jako čerstvé do omáček, polévek nebo pod maso?
→ Krátce tepelně upravte a zamrazte.
Máte spoustu malých pevných houbiček a chcete něco ke studené míse nebo masu?
→ Naložte je podle ověřeného receptu do kyselého nálevu.
Chcete intenzivní houbové koření?
→ Usušte a rozemelte na prášek.
Přemýšlíte o dlouhodobém skladování hub zalitých pouze olejem?
→ Zvolte raději jinou metodu.
Vadí. Ke konzervaci patří jen zdravé plodnice.
Zbytková vlhkost může vést k plesnivění.
Malé porce jsou mnohem praktičtější.
Po několika měsících už „tohle budou asi hřiby“ není ideální metoda určování.
U konzervace může být kyselost součástí bezpečného postupu. Použijte ověřenou recepturu.
Olej sám potraviny bezpečně nekonzervuje a u nízkokyselých potravin může vytvořit podmínky pro botulismus.
Sušení, mražení ani zavařování z jedovaté houby jedlou neudělá.
| Metoda | Hodí se zejména na | Hlavní výhoda | Na co pozor |
|---|---|---|---|
| Sušení | aromatické pevné houby | intenzivní chuť, málo místa | opravdu důkladně dosušit |
| Mražení | většinu hub vhodných k vaření | jednoduchost a univerzální použití | předem tepelně upravit a porcovat |
| Kyselý nálev | malé pevné houby | hotová pochoutka do spíže | držet se ověřeného poměru kyseliny |
| Houbový prášek | dobře usušené aromatické houby | skvělé přírodní dochucovadlo | chránit před vlhkostí |
| Olej | spíš marinování podle ověřené receptury | výrazná chuť | nebrat prosté zalití olejem jako bezpečnou dlouhodobou konzervaci |
Plný košík tedy nemusí znamenat tři dny smaženice. Část hub usušte, část připravte do mrazáku, malé pevné kousky můžete naložit – a z těch nejvoňavějších si udělejte zásobu houbového prášku.
Až bude v lednu vonět z hrnce houbová omáčka, vzpomenete si na ten podzimní košík velmi rádi.