Učení nemusí být mučení – často totiž nejde o to, kolik času nad učebnicí strávíme, ale jakým způsobem se učíme.

Někdo nedá dopustit na zvýrazňovače, jiný se učí zásadně večer a další si před zkouškou přečte stejnou kapitolu pětkrát za sebou. Jenže řada zažitých „pravd“ o učení ve světle současných poznatků příliš neobstojí. Co tedy našemu mozku skutečně pomáhá?

Mýtus: Nejlépe se učíme ráno

Skutečnost: Univerzální nejlepší hodina na učení neexistuje. Roli hraje náš přirozený denní rytmus neboli chronotyp. Někteří lidé jsou výkonnější dopoledne, jiní až později během dne. Obzvlášť u dospívajících se biologické hodiny přirozeně posouvají k pozdějšímu usínání a vstávání, takže brzké ráno nemusí být zrovna dobou jejich nejvyššího soustředění.

Tip: Náročnou látku si zkuste plánovat na dobu, kdy se cítíte nejbdělejší. Jednodušší opakování můžete nechat na chvíle, kdy už energie klesá.

Mýtus: Čím vícekrát si text přečtu, tím lépe si ho zapamatuji

Skutečnost: Opakované čtení může vyvolat příjemný pocit, že už látku dobře známe. Mnohem účinnější ale bývá pokusit se informace vybavit bez nápovědy – například si zavřít sešit a vlastními slovy vysvětlit, co jsme právě četli, odpovědět na otázky nebo použít kartičky.

Velmi dobře funguje také rozložené učení. Místo tří hodin večer před písemkou je zpravidla výhodnější rozdělit stejnou dobu do několika kratších bloků v průběhu více dní. Výzkum dlouhodobě podporuje jak vybavování informací z paměti, tak rozestupy mezi jednotlivými opakováními.

A pozor – neexistuje žádné magické pravidlo, že první opakování musí přijít například přesně za tři nebo sedm dní. Vhodný odstup závisí na obtížnosti látky i na tom, jak dlouho si ji potřebujeme pamatovat.

Mýtus: Každý má jeden učební styl

Možná jste slyšeli, že někdo je „vizuální typ“, jiný „sluchový“ a další se dokáže učit pouze pohybem.

Skutečnost: Lidé samozřejmě mohou mít různé preference. Někdo má rád obrázky a grafy, jinému vyhovuje výklad. Výzkumy ale nepotvrzují populární představu, že se člověk učí lépe, pokud je výuka přizpůsobena jeho údajnému pevnému „učebnímu stylu“.

Lepší je zvolit způsob podle toho, co se právě učíme. Zeměpisná mapa dává smysl hlavně vizuálně, výslovnost cizího jazyka potřebujeme slyšet a jízdu na kole se z knihy jednoduše nenaučíme.

Mýtus: Multitasking šetří při učení čas

Učebnice otevřená, v telefonu zprávy, vedle běží video a do toho ještě odpovídáme kamarádům. Máme pocit, že zvládáme všechno najednou.

Skutečnost: Mozek mezi náročnějšími úkoly ve skutečnosti spíše rychle přepíná. Každé takové přepnutí stojí část pozornosti a může učení zhoršit. Výzkum navíc ukazuje, že současné zpracovávání více úkolů může narušovat výkon a osvojování nových dovedností.

Tip: Na dobu učení zkuste vypnout oznámení a telefon dát mimo dosah. I 25 až 40 minut skutečného soustředění může být užitečnějších než hodina neustále přerušovaného učení.

Mýtus: Před zkouškou je lepší učit se do noci než „ztrácet čas“ spánkem

Skutečnost: Spánek rozhodně není promarněný čas. Během něj mozek s novými informacemi dál pracuje a spánek se podílí na upevňování paměti. Jeho nedostatek navíc zhoršuje pozornost a schopnost přijímat další informace.

Doporučená délka se liší podle věku. Školáci ve věku 6–12 let by měli pravidelně spát přibližně 9–12 hodin, dospívající 8–10 hodin a většina dospělých alespoň 7 hodin denně.

Takže pokud se rozhodujete mezi další hodinou bezmyšlenkovitého čtení učebnice ve dvě ráno a pořádným spánkem, může být postel překvapivě rozumnou studijní pomůckou.

Mýtus: Cizí jazyk se můžeme naučit ve spánku

Stačí si pustit do sluchátek slovíčka, usnout a ráno vstát téměř jako rodilý mluvčí? Bohužel ne.

Skutečnost: Spánek pomáhá upevňovat to, co jsme se naučili během bdění. Výzkumníci dokonce experimentují s takzvanou cílenou reaktivací paměti, při níž během spánku znovu pouštějí zvuky spojené s již naučenou informací. U některých úloh může tento postup paměť mírně podpořit, výsledky ale nejsou vždy stejné. Rozhodně nejde o způsob, jak se bez předchozího učení během noci naučit nový jazyk.

Mýtus: S věkem už se nic nového pořádně nenaučíme

Skutečnost: S přibývajícími roky se některé poznávací schopnosti mění a vybavení určité informace může trvat déle. To ale neznamená, že starší mozek přestává být schopný učit se.

Starší lidé mohou dál získávat nové znalosti, vytvářet nové vzpomínky a zlepšovat se v nejrůznějších dovednostech. Navíc mají výhodu obrovského množství zkušeností a znalostí, na které mohou nové informace napojovat.

A ještě jedna důležitá věc: demence není normální ani nevyhnutelnou součástí stárnutí.

Mýtus: Dvě řeči malé dítě zmatou a začne kvůli nim mluvit později

Skutečnost: Vyrůstat se dvěma jazyky samo o sobě nezpůsobuje poruchu řeči ani dítě „neplete“. Vývoj dvojjazyčných dětí ale může vypadat jinak než u dětí, které používají jediný jazyk.

Bilingvní dítě může například znát v každém jednotlivém jazyce méně slov než jeho jednojazyčný vrstevník, protože svou slovní zásobu rozděluje mezi dvě řeči. Při posuzování jeho jazykových schopností je proto důležité brát v úvahu oba jazyky, nikoliv pouze jeden.

Rodiče se navíc nemusí za každou cenu držet pravidla „jeden rodič = jeden jazyk“. Podstatné je, aby dítě mělo dostatek kvalitního a přirozeného kontaktu s oběma jazyky.

Mýtus: Když máme umělou inteligenci, už se nemusíme učit

Tohle je mýtus, který naši rodiče ani prarodiče řešit nemuseli.

Skutečnost: AI může být při učení velmi užitečný pomocník. Může vysvětlit obtížnou látku jinými slovy, připravit otázky na procvičení, vytvořit test nebo si s námi procvičovat cizí jazyk. Současné výzkumy naznačují, že vhodně používané chatboty mohou výsledky učení zlepšovat. Zároveň ale upozorňují na riziko přílišného spoléhání na ně.

Když necháme AI úkol pouze vypracovat a výsledek bez přemýšlení opíšeme, procvičuje se hlavně umělá inteligence – nikoliv náš mozek.

Mnohem užitečnější je zadat například: „Polož mi pět otázek z této látky, ale neprozrazuj odpovědi, dokud se o ně sám nepokusím.“

Jak se tedy učit chytřeji?

Žádný trik nenahradí samotné učení, několik jednoduchých pravidel však může výrazně pomoci:

• rozdělte si učení do více dní místo jednoho dlouhého maratonu,
• pravidelně si zkoušejte vybavit látku bez nápovědy,
• učte se pokud možno bez mobilu a dalších rušivých podnětů,
• dopřejte si dostatek spánku,
• prokládejte čtení otázkami, příklady a vysvětlováním vlastními slovy,
• a AI používejte spíše jako trenéra a pomocníka než jako někoho, kdo udělá práci za vás.

Protože při učení stále platí jedna jednoduchá věc: čím aktivněji musí mozek s informací pracovat, tím větší šanci má, že si ji skutečně zapamatuje.