Pravděpodobně o tom uslyšíte poprvé, ale 2. srpna slavíme Den suchého zipu. Objev suchého zipu je připisován švýcarskému inženýru Georgi de Mestralovi a jeho čtyřnohému mazlíčkovi, na něhož se po jedné procházce nabalily chomáčky bodláků…

Jak vznikl suchý zip?

Nápad se zrodil v roce 1941 v hlavě švýcarského inženýra George de Mestrala. Když byl jednou na procházce v lese se svým psem, všiml si chomáčků bodláků, které se na něj a jeho psa přichytily. Fascinován silou, jakou bodláky na srsti psa držely, vzal si doma jedno semínko pod mikroskop, aby zjistil, že jsou na semenech malé háčky.

Začal proto experimentovat a vymýšlet, jak nápad využít. Po zhruba osmi letech výzkumu se mu povedlo toto přírodní pojidlo napodobit – díky dvěma látkovým proužkům, kdy se na jednom  nacházelo tisíc malých háčků a na druhém tisíc malých oček.

Svůj vynález nazval „velcro”, což je složenina dvou anglických slov – „velvet“ (samet) a „crochet” (háček). Vynález oficiálně patentoval v roce 1955. Zpočátku byl suchý zip vyráběn z bavlny, později pak z nylonu.

Využití suchého zipu je obrovské

V 60. letech získal suchý zip proslulost díky NASA – kosmonauti jej ve vesmíru používali k uchycení různých předmětů jako například per, balíčků jídla a nářadí. Suchý zip brzy využily také nemocnice na přístroj k měření tlaku.

Zajímavostí je, že původně byl vyráběn pouze v černé barvě, ale poté se kvůli módním účelům začal vyrábět v široké barevné paletě.

V roce 1968 firma Puma začala jako první vyrábět tenisky, které měly zapínání na suchý zip. Brzy tento nápad začaly kopírovat i další firmy a do konce 80. let takové tenisky nosilo snad každé dítě v Americe.

Zdroj: www.chytrazena.cz