
A tak se nyní k chovům slepic vracíme. Nejen že nám to radí ekologie a vysoké ceny v obchodech, ale buďme upřímní – chuť domácích vajec se pohybuje na úplně jiné úrovni.
Správný kurník je klíčový pro zdraví slepic, a tím pádem i pro jejich pohodlí. Někdo si ho postaví sám, někdo vybírá z nabídky firem, které se na ně specializují. Dřevěný kurník nabízí přirozené prostředí, ale vyžaduje více údržby, zatímco plastový kurník je odolnější a snadno se čistí.
Ať si kurník postavíme nebo koupíme, měli bychom dbát na dodržení nezbytných podmínek. Počítejme s tím, že na jednom metru čtverečním mohou bydlet nejvíce čtyři slepice. Kurník by měl mít dostatečně velké okno a regulovatelné větrací okénko. Obojí je možné v létě nahradit pletivem, v kurníku však nesmí být průvan. Samozřejmě je nanejvýš důležité zabezpečit kurník proti predátorům, zejména kunám a liškám.
Nejdůležitější je hřad, tedy místo, kde slepice odpočívají a spí. Měla by ho tvořit vodorovně připevněná hoblovaná lať se sraženými hranami o šířce 5,5 cm a délce 30–40 cm. Musí slepici umožnit stabilní usazení pro odpočinek a spánek. Pokud by měl menší rozměr, nemohla by na něm pohodlně odpočívat, a to by na její zdraví mělo velmi neblahý vliv. Čím výše jsou hřady umístěné, tím bezpečněji se slepice cítí.
Pod hřady může být takzvaný trusný stůl, tedy dobře čistitelná deska, například potažená starým linem, ze které lze snadno seškrábnout trus. Ušetří podestýlku a umožní lépe využít prostor pod hřady.
Blížíme se ke kýženému finiši, tedy vytvoření míst, kam budou slepičky snášet vajíčka pro naši kuchyni. K tomu slouží snášková hnízda. Základní rozměr hnízd je stanovený na 30 × 35 × 35 cm. Hnízda mohou být až ve třech řadách nad sebou. U větších plemen je nutné výšku a šířku rozšířit na každé straně přibližně o 10 cm.
Snášková hnízda je třeba vystlat podestýlkou. Nejvhodnější je řezaná sláma. Pokud používáme seno, nemělo by být z dlouhé trávy, protože může slepicím způsobovat potíže. Před hnízda můžeme umístit bidla, která slepicím usnadní přístup. Na podestýlku lze vložit podkladky, kterými slepicím naznačíme, kam mají snášet.
Když mají budoucí obyvatelky hotový bezpečný domeček, zbývá zajistit krmítka a pítka. Mohou to být těžké misky, které slepice jen tak nepřevrhnou, umístěné tak, aby k nim mohly všechny členky hejna. Do nich pravidelně doplňujeme pitnou vodu a alespoň dvakrát týdně je pečlivě omýváme horkou vodou, případně dezinfikujeme.
Na trhu jsou dnes speciálně navržené nádoby a systémy, které umožňují pohodlné a úsporné podávání krmiva drůbeži. Mohou mít různé tvary a velikosti, včetně automatických nebo zásobníkových variant, které minimalizují plýtvání krmivem. Dříve si slepice často samy vyhrabávaly potravu – především hmyz a různé rostliny. Hospodyně jim k tomu přidala vařené brambory se šrotem a po dvoře rozházela pšeničná nebo kukuřičná zrna. To samozřejmě můžeme dělat i dnes, ale na trhu existuje řada krmných směsí s vitaminy a minerály nezbytnými pro zdraví nosnic. Čím lepší krmení, tím kvalitnější vejce.
Čím větší prostor pro pohyb slepice mají, tím lépe. V malých výbězích kolem kurníku často zničí travní porost, proto je dobré pořídit mobilní výběhy, které lze časem přesunout jinam. Jsou to venkovní klece bez dna s jemným okem. Pokud nestojí alespoň částečně pod stromy, je dobré na horní část umístit plachtu, aby měly slepičky slunce i stín a mohly se schovat před deštěm.
Slepice bez kohouta vejce snášejí, ale nejsou oplodněná, takže se z nich nemohou vylíhnout kuřata. Kohout v kurníku často zajišťuje pořádek. Ostatní slepice se mu přizpůsobí a v hejnu bývá větší klid. Bez kohouta může mezi slepicemi docházet k bojům o vůdčí pozici. Tu získává nejvíce dominantní slepice a ostatní se hierarchicky řadí pod ni.