Tipy a rady

Na čem si pochutnávali naši prezidenti

Na čem si pochutnávali naši prezidenti

Byli (a někteří ještě jsou) slavní a mocní. Muži, kteří nějakým způsobem ovlivnili naše dějiny, byli také jen lidé s docela obyčejnými chutěmi. Co rádi baštili tatíček Masaryk, Klement Gottwald nebo Gustáv Husák?

Kaviár, nebo tlačenka?

Představa, že se stoly na Pražském hradě nebo v Lánech prohýbaly a prohýbají pod kaviárem, humry, foie gras nebo jinými noblesními laskominami, je velmi vzdálená realitě. Při bližším zkoumání toho, co měly hlavy naší republiky rády, často zjistíme, že to byla vlastně docela obyčejná jídla.

Naši prezidenti jedli povětšinou podobně jako jejich lid, i když nepochybujme o tom, že v dobách nedostatku si dopřáli to, co se běžně koupit nedalo. Současný prezident Miloš Zeman si na kulinářské cukrbliky nepotrpí. Kachna, husička, zabijačka, svíčková. Zkrátka česká slavnostní klasika je mu nejbližší. A ani jeho předchůdci se necpali sushi nebo francouzskou kuchyní, ale dávali přednost gulášům, tlačenkám a české národní gastronomii. V tomto směru byla většina našich prezidentů vlastenecká, ať vládla totalita, či demokracie. Jaké chutě tedy měli?

Masaryk miloval jednoduchá jídla

Podle historických podkladů a vzpomínek lidí jedl velmi skromně a měl v oblibě jednoduchá jídla, například švestkové knedlíky sypané mákem nebo staročeské kyselo. Nejmilejším prezidentovým chodem byla černá káva po obědě, k večeři pak měl velmi často jen bílou kávu s kouskem domácí buchty. K snídani často konzumoval čerstvou ovocnou šťávu nebo přímo čerstvé ovoce, topinky s džemem, čaj a občas vejce.

Z hlavních jídel Masaryk preferoval obyčejná staročeská jídla, jako jsou bramborová polévka, brynzové halušky a jak již bylo zmíněno, vůbec nejvíc švestkové knedlíky sypané mákem. Kávu pil spařovanou, většinou černou, někdy s kapkou smetany, občas si ji i přisladil. Před spaním si dával naopak mléko trochu dobarvené kávou. Byl také první, kdo u nás začal jíst ovesnou kaši. Takže nic speciálního, což dokazuje, že vysoká funkce nemusí být v podání některých lidí prostředkem k okázalému gurmánství. 

Beneš dával přednost sýrům

Prezident Edvard Beneš také prý jedl velmi skromně a prostě. Jídlo pro něj znamenalo především chvilku rodinné pohody a klidu. Kávu měl raději než čaj, potrpěl si na polévky, hlavně bramboračku nebo zeleninovou, hlavním jídlem na hradě bývalo lehké maso. Nesměl chybět salát z nejrůznější zeleniny.

Miloval sýry, měl rád pečené halušky a nudle sypané tvarohem. Od svého předchůdce se v gastronomických preferencích příliš nelišil. Ani on si nepotrpěl na komplikovaná módní jídla a nic na tom nezměnil ani jeho dlouhodobý pobyt v zahraničí. Stejně jako Masaryk byl odpůrce alkoholu, ani víno mu nedělalo radost, přestože několik let svého života strávil studiem ve Francii. Když musel, dal si střik, ale to byla jediná forma alkoholu, jakou byl ochoten pozřít. Trpěl migrénami, a tak si alespoň ušetřil zbytečné bolesti hlavy navíc.

Asketa byl ve většině ohledů svého života už od mládí. Pocházel z velmi chudých poměrů, kde tradiční večeří byl chleba nalámaný do bílé kávy. Brambory s máslem stlučeným ze smetany, když jí náhodou bylo dost, byly u Benešů slavnostním jídlem. Ani jako významný politik své chutě nijak výrazně nezměnil. 

Emil HáchaI byl gurmán

Inteligentní vzdělaný právník, který miloval svou rodinu. Byl gurmán, uměl ocenit dobrá jídla i vína a k tomu nesměl chybět doutníček. Než se stal prezidentem, žil po všech stránkách spokojeným životem. Rád chodil Na Příkopy do slavného Lippertova lahůdkářství a ochutnával zdejší sortiment, který jinde nebyl k mání. 

Klement Gottwald miloval alkohol

Jako prezident si nechával zadělávat svíčkovou v těstíčku, zřejmě na způsob Wellington, ale jinak měl nejraději prostou kuchyni. O tom, že se s paní Gottwaldovou neodbývali, svědčí i jejich korpulentní postavy. Paní prezidentová ujížděla na knedlu vepřu zelu a Kléma Gottwald nedal dopustit na bramborové placky s mlékem. Nad všechna jídla světa mu byl ale alkohol.

Antonín Zápotocký rád zavařoval

Nebál se postavit ke sporáku. Věděl, jak důležité je dělat si zásoby, když je zrovna z čeho, a tak s oblibou zavařoval ovoce i zeleninu. Nejlepší prý byly jeho nakládané houby. Rád byl alespoň na oko blízko svému lidu, a v jídle to ani nemusel předstírat. Občerstvením na jeho svatbě s Marií Skleničkovou byl chleba se salámem a okurkou. Jeho nejoblíbenějším jídlem byly prý vuřty s cibulí a tlačenka.

Antonín Novotný nebyl vybíravý

Jídlo nijak zvlášť neprožíval. Jeho dělnický původ byl znát na každém slově i gestu, totéž platilo i pro jeho ženu Boženku. Na noblesu si nepotrpěli, alkohol skoro nepili, leda na dožínkách a podobných akcích, na které byli jako prezidentský pár zváni předsedy JZD z celé země. Měl rád obyčejné bramborové šišky s mákem, ale víc než jídlo ho zajímaly karty. O jeho mariášové vášni, které se rád oddával zejména ve Vystrkově na Orlíku, v rekreačním sídle strany, se vyprávějí legendy. Schovaný ve speciálně zřízeném sudu se stolem a lavičkami mastil karty každou dovolenou. 

Ludvík Svoboda si oblíbil česnečku

Voják, muž pevných zásad a vášnivý turista. Roky strávil na frontě v bojích a nedostatku. O jeho stravovacích návycích se toho mnoho neví. Měl rád česnečku i ovocné knedlíky se skořicí. Nepohrdl bramborami pečenými ve slupce s tvarohem a mlékem. Zase jen taková obyčejná prostá jídla. Žádné kulinářské speciality.

Gustav Husák si nechával dovážet vodu z ledovců

Jediný Slovák mezi československými prezidenty měl zdraví zničené téměř desetiletým vězením, stovkami hodin trvajícími výslechy i mučením. Na rozdíl od svých předchůdců by si býval dopřával rád, ale jeho zdravotní stav mu to neumožňoval. Musel držet přísnou dietu. Nicméně jednu slabost měl. V době, kdy o balené vodě u nás nikdo neměl ani tušení, si nechával dovážet vodu z islandských ledovců a imunitu sobě i svým spolupracovníkům zvyšoval olejem z tresčích jater. Věděl, že má dobrý vliv na cholesterol a blahodárně působí na činnost mozku a nervového systému.

Václav Havel rád jedl a vařil

Václav Havel moc rád vařil, ale jeho gastronomický vkus zaznamenal během prezidentského působení značnou evoluci. Alespoň na oficiálních večeřích. V dobách porevolučních se začínalo s guláškem a dršťkovou polévkou, ale jako zkušený a zcestovalý prezident už uměl ocenit kaviár, mušle nebo vybraná masa.

Na českou kuchyni, ale nikdy nezanevřel a měl ji nejraději. Rád se také díval, když uvařil, jak hostům jeho jídlo chutná. Při vaření se neomezoval jen na českou kuchyni, dokázal připravit guláš, svíčkovou, ale i kung-pao. Za jeho působení se na Hradě podával i kaviár. „Jídlo je jakýsi obřad. Je to cosi víc než jenom do sebe dávat jisté množství kalorií, aby člověk přežil,“ říkal.

Jako jeden z mála našich prezidentů měl pozitivní vztah k alkoholu a jeho osobní číšník mu ve zvláštní části prezidentské kanceláře poctivě schraňoval tekuté dary od návštěv.

Václav Klaus je v jídle vlastenec

Sice světoběžník, ale v jídle spíš vlastenec. Jako sportovec dbá na to, co jí, a na velké hodování ho moc neužije. Jídla svérázným způsobem rozděluje na pravicová a levicová. Vepřový řízek je pravicový, kuřecí jedí levičáci. „Čokoládový krém je pravicový, salát levicová úchylka a antijídlo,“ nechal se slyšet. Preferuje českou kuchyni před tou zahraniční a tu také nechal servírovat svým oficiálním hostům. Tvrdil, že když nemáme moře, tak jaképak mušle, natož pak francouzské paštičky. 

Miloš Zeman miluje zabijačkové pochoutky

Svými chutěmi se nijak netají a na nějaké kulinářské cukrbliky si moc nepotrpí. Zatímco Klement Gottwald zapíjel mlékem bramborové placky, současný prezident si mléko dopřává k bramborám na loupačku, které poctivě mastí máslem a v létě přidává pažitku. Kachna, husička, zabijačka, svíčková. Zkrátka česká slavnostní klasika, to je mu nejbližší. Nelze nic namítat, ani jeho předchůdci se necpali sushi nebo francouzskou kuchyní, ale dávali přednost gulášům, tlačenkám a české národní gastronomii. Rád se nechá uctít gulášovou polévkou, jitrničky a jelítka mu vždycky přijdou k chuti.

Náš recept: Švestkové knedlíky pro T. G. Masaryka

600 g vařených brambor, 200 g hrubé mouky, 30 g másla, 1vejce, 1kg švestek, sůl, na posypání 120 g mletého máku, 120 g moučkového cukru, 80 g rozpuštěného másla

Z nastrouhaných brambor, mouky, soli, másla a vejce vypracujeme těsto, které rozválíme na plát. Vykrajujeme čtverečky, do kterých zabalíme vypeckovanou švestku. Připravené knedlíky vaříme v horké vodě zhruba deset minut, než knedlíky vyplavou na povrch. Pak je vyndáme na síto, necháme okapat a servírujeme sypané mákem a cukrem a přelité rozpuštěným máslem.



Zanechte komentář

NEWSLETTER COOP CLUB

Přihlašuji se k odběru týdenního newsletteru s novými recepty, soutěžemi a zajímavými články.